Nechme doping na Indy

Po dnešním závodu v hodu diskem kategorie F55 za mnou jako za vítězem (vyhrál jsem o 35 cm ubohým výkonem 34,84 m) přišel jeden z rozhodčích disciplíny a řekl mi, že mám asi pět minut počkat v sektoru, jestli náhodou nepřijde dopingová kontrola, pak můžu pryč.

 

Ostatní závodníci se rozprchli, já čekal u diskařského kruhu v paprscích zapadajícího karnatackého slunce. Asi po třech minutách se přikolébal jeden z chodících, zřejmě místních, závodníků a řekl mi, ať jdu s ním na dopingovou kontrolu kamsi do tmavé uličky za stadion. Prohlédl jsem si jeho akreditaci, která byla jen pro sportovce, a oznámil mu, že s ním nikam do tmy nejdu.

 

Neznámý posel někam zmizel a za okamžik přišel chlapík v plátěných kalhotách a polokošili s výšivkami bangalorského juniorského kriketového týmu. Na jeho výzvu jsem ho na oplátku vyzval ať mi ukáže akreditaci nebo aspoň průkazku dopingového komisaře. Nic neměl, jen se mě optal, z jakého jsem státu. Odvětil jsem, že když mě bere na kontrolu, měl by znát nejen mou státní příslušnost, ale i jméno, a že dokud mi neukáže průkazku, tak s ním nepůjdu.

 

Nicméně mi to jako uvědomělému sportovci nedalo a šel jsem se přeci jen podívat do místnosti, kde údajně měly antidopingové odběry probíhat. Seděla tam tříčlenná komise a právě měli v parádě čerstvého světového rekordmana v hodu diskem kategorie F54 ze Srbska.

 

Poté jsem přišel na pořad dne já. Nejprve jsem znovu požádal o průkazku, načež mi chlapík od kriketu (zřejmě šéf komise) ukázal řidičák. Nechápavě jsem na něj koukal, jako bonus tedy vytáhl oxeroxovaný papír, na němž stálo, že Antidopingový výbor Indie pověřuje doktora Ashfaqua (to jméno si samozřejmě nepamatuju, opsal jsem ho z protokolu) prováděním kontroly na hrách.

 

Jako opravdu uvědomělý jsem už nic nerozporoval a absolvoval celou proceduru. Lahvičky na vzorky byly sice jiné, než jsem zvyklý, ale byl jsem ujištěn, že k manipulaci dojít nemůže. Při vyplňování jsem do formuláře samozřejmě dopsal své připomínky k průběhu kontroly.

 

Jaké ovšem bylo moje překvapení, když mi skončení kontroly dali podepsat papír, že jsem byl vyzván k dopingové kontrole. Na mé prohlášení, že přece toto mi měli dát podepsat jako první a všechno by bylo v pořádku, komise jak trojhlavá saň jen souhlasně přikyvovala a pak se rozčílila, když jsem k podpisu připojil i čas, ze kterého je zřejmé, že jsem byl ke kontrole vyzván až v jejím průběhu.

 

Možná bych to měl brát tak, že jsem na závodech v rozvojové zemi (jak prohlásila bývalá členka vedsení IWAS Radka Kučírková), ale dopingová kontrola není legrace a já tu nejsem od toho, abych dopingové komisaře učil jejich práci.

 

V lokálním plátku jsem se dnes ráno dočetl, že indické ministerstvo sportu v případě úspěchu her Commonwealthu, které jsou tu příští rok, uvažuje o kandidatuře na pořádání olympiády. Ganéša s námi, Kálí pryč!

datum: 26 Nov 2009 autor: Martin Němec
Content Management Powered by CuteNews